Kápni božskou.. Už Tě někdy přivezli domů policajti? Ne? Mě taky ne.. Vlastně až do včerejšího rána.. A to jsem ve skutečnosti nic neprovedla! 😅
Když jsem odcházela s kolegou z rozlučky s pracovním týmem, stihla jsem se ještě dostat na metro C, konkrétně na stanici Florenc. S čím jsem ale nepočítala byl ten fakt, že mi poslední metro ve směru Háje už ujelo.. O dvě minuty! A to pěkně naštve. Hlavně když je venku zima, máte něco upito a jste fakt, ale fakt unavený..
𑁦 Můžeš bejt blbá, ale musíš si umět poradit!
Tak co teď? Přešlapovala jsem před autobusákem, v ruce telefon se skoro vybitou baterkou a nervózně hledala na Googlu nejlevnější taxi v Praze.. Zavolala jsem na jedno z čísel, co mi vyskočilo.
"Dobrý večer, u telefonu Veronika Holejšovská, chtěla bych si objednat taxi z Florence z autobusového nádraží.."
"Ano, slečno Holejšovská a kam to bude?"
"Noo, na Háje.."
"Ehmmm, dobře a budete platit hotově nebo kartou?"
"Nooo, to záleží, já mám obojí, spíš jsem se chtěla zeptat kolik to vůbec stojí?"
"Přesně vám nemohu říct, to záleží na tom taxametru, ale orientačně by to mělo být plus mínus 350 až 400,- Kč.."
"Hmm, aha.. No to je celkem dost.."
"Noo, tak jako máte to z Florence až na Háje, což je celkem dálka a navíc 400,- Kč je úplně normální cena při téhle vzdálenosti, to vám řeknou všude zhruba stejnou částku.."
V duchu jsem si řekla "to víš že jo, já mám tak čtyři kila jen tak na vyhození.." 😄
"Tak já si to ještě promyslím a kdyžtak bych Vám zavolala zpátky, děkuji nashledanou.."
Típla jsem hovor a zoufale zařvala "Pane bože!" Pak jsem si sedla (nas*aně hupsla) na lavičku. Přemejšlela jsem, co budu dělat..Nevěděla jsem čemu víc propadnout jestli ironii nebo smutku. Nakonec mě napadla alternativa - vzít si taxi na I. P. Pavlova. Zvedla jsem se, došla k taxiku, který jsem zahlédla. A uskutečnila tak, jak jsem nakonec vymyslela. Zrovna před námi jel shodou okolností autobus, tak taxikář dupnul na plyn abych to stihla. Zastavil, já po něm rychle "hodila" peníze a naskočila do autobusu.
𑁦 A bylo ještě hůř!
To by bylo aby v tom nebyl háček, že? 😆 Koukám, koukám a najednou čtu následující zastávky.. Aha no.. Jsem ve špatným busu 😆😆 Dobrý, Veru, hlavně klid.. To se nějak vyřeší.. V tom si všimnu, že před naším autobusem jede další a přesně ten, který potřebuju! No mohla bych do něj přeskočit, že? Ano.. Tak prostě až oba budou stavit na zastávce, tak rychle přeběhnu do toho správného.. A bude to okay!
Neeee, prostě ten náš autobus musela zastavit červená a ten předchozí samozřejmě odjel! A už jsme ho nedohonili.. Paráááádys.. Tak co teď..
Vylejzám na Pražského povstání a běžím zjistit v kolik mi teda ten můj slavnej bus jede.. Ehmm za 40min. Bomba! Proč ne! Jdu si teda zase opět sednout, pouštím si písničky z posledních pár procent baterky a čumim doblba. Minuty ubíhají pomalu, vítr fouká, kolem mě prošlo x divnolidí a já se v duchu modlim abych už byla doma. Kolem mě projížděj policajti a oba se na mě dívají - "nečumte a jeďte radši" - pomyslím si.
Vytahuju telefon a projíždím fotky, co jsme nafotili během večera.. Pak listuju v přehrávači. Zvednu hlavu a vidím zase ty policajty! Tentokrát u mě ale zastavujou.. Vyndavám sluchátko a zdravím je..
"Dobrý večer, potřebujete něco?"
"No, to spíš vy slečno, co tu děláte?"
"No, coby.. Čekám na autobus ne?!"
"No a nechcete svézt? My stejnak nemáme co dělat..Potřebujem zabít čas"
Chvíli váhám, ale pak si říkám "ježiš, však jsou to policajti, ti mi těžko mohou něco špatného udělat "😄
Nasedám do auta se slovy: "No jestli mě nechcete odvézt na záchytku, tak se klidně svézt nechám.."
Oba jsem je pobavila.
"A to vy takhle děláte často, že odvážíte lidi ze zastávky domů?"
"Noo, tak často to určitě není, my jsme vás chtěli nabrat už předtím, když jsme kolem vás projížděli poprvé, ale koukala jste tak zle, že jsme měli strach zastavit.."
Vybouchla jsem smíchy.. "To víte, to je moje obrana, zlej nepříjemnej pohled, to proto aby mě nikdo neotravoval.."
"No vidíte a nás to přitáhlo.."
S chlapama jsme vedli normální klasickou konverzaci - začla jsem tím mým "vyvedeným" večerem a jak to celé bylo..
"Jo, takže pracujete v Zaře jo?"
"Noo, ale ještě k tomu studuju.."
"A co studujete?"
"Žurnalistiku"
Oba zděšeně zopakovali můj obor.
"Žurnalistiku noo, momentálně dělám na Nově, píšu do online webu Prásku!"
"Jeeeežiši.." zopakovali stejným tónem jako tu žurnu..
Já prostě nikdy nepochopím, co lidé mají proti tomu bulváru.. Vdyť každej stejnak dělá že to nečte, ale přitom čte!
"Heleďte a proč vás neodvezl boyfriend nebo manžel? To se jako nebojíte takhle pozdě sedět sama na opuštěné zastávce?" ozvalo se z místa spolujezdce.
"Nooo, já nemám ani jedno, to zaprvé a zadruhé.. Kdo se bojí nesmí do lesa.. Kdybych se takhle měla bát všeho, tak bych byla furt jen zalezlá doma, nemyslíte? Já mám pepřák, ale ne teď u sebe, mám ho doma ve stolku 😃"
"No tak tam je vám platnej vy víte co.."
"Já vím, musím si ho konečně dát do kabelky, haha.."
"No to vám kolega tady může dát lekci zacházení s pepřákem, aby jste si třeba příště při manipulaci neublížila.." následoval další výbuch smíchu. S těma poldama byla celkem sranda.
"A kolik že vám vlastně je?"
"No, kolik myslíte, když jste zmiňovali toho manžela?"
"Já nevím, tak 26?"
"Tyvole neblbni, slečně je tak 22, ne?"
"Haha, je mi 21, pánové..."
"No, jsem to říkal.."
Už jsme byli skoro u baráku.. "Zastavte mi tady, já to klidně dojdu"
"Ale prosím vás, my máme času.. Zavezu vás až k baráku.. Kde to je?"
"Rovně a doleva.. Díky moc, jste hodnej.."
"No za nic, přece nemůžeme dopustit aby se tak krásný holce něco stalo ne?!"
"Hihi.."
"Tak děkuju moc a nashledanou.." zabrala jsem za dveře, ale ty nešly otevřít..
"No počkejte, on vám to kolega musí otevřít zvenku, vzadu je pojistka.."
"Ježiš aha.." smála jsem se. Týpek běžel s nadšením k mým dveřím a otevřel mi. Po vystoupení z auta jsem ještě dostala lekci manipulace s pepřákem.
"Tak díky moc a přeju klidnou službu, pánové, dobrou!" vysmátá jsem odešla směrem ke vchodu.
Tak jak že to vlastně je, přátelé? Pomáhat a chránit? Já bych ten level posunula o trošku výš - Pomáhat, chránit a rozvážet! 😅
Komentáře
Okomentovat