Moje poprvé ve Varech

Jak už napovídá titulek - Karlovy Vary jsem navštívila poprvé v životě. Tohle město bylo poslední dobou středem pozornosti hlavně na Instagramu, tak možná proto mě tak lákalo, měla jsem ho stále na očích 😂 Dalším důvodem bylo, že jsem už dlouho chtěla vyrazit někam mimo Prahu, navštívit jiné město a prostě jen tak naslepo se v něm procházet a zjišťovat jaké skvosty ukrývá.
Výletit jsem samozřejmě nechtěla sama, tak jsem požádala svého kamaráda a kolegu ať podnikne ono dobrodružství se mnou. Volili jsme mezi Vary a Českým Krumlovem, ale Vary vyhrály. Tak třeba příště dojde i na ten Krumlov 😊 Když byl cílový bod zvolen, nezbývalo už nic jiného než vyčkat na den D. To jsme ale ještě nevěděli, jak to všechno bude probíhat.. 😂😂

Místo bylo zvolené, způsob dopravy taky, ale co už jsme neřešili, byla cena jízdenky a délka cesty. Sraz jsme měli na Hlavním nádraží a oba jsme jeli lehce pozdě 😂 (my dva jsme se hledali až jsme se našli). Navrhla jsem, že ten kdo přijede dřív, půjde koupit jízdenky. Už jsem vystupovala z metra a namířila si to přímo k jízdenkám, protože Vojta se teprve valil tramvají...

"Dobrý den, jednu skupinovou jízdenku do Karlových Varů a zpátky na Hlavní nádraží, prosím."
"A nechcete radši jet autobusem, slečno? To budete mít levnější a rozhodně rychlejší..."

V duchu jsem si říkala, ježiš dědo, nezdržuj, pospíchám, kdybych nechtěla vlakem, tak jedu snad busem ne?! 

"Ne, díky, my už jsme domluveni s kamarádem na cestě vlakem.."
"Dobrá tedy, bude to 1.250,- Kč"

Vykulila jsem oči a šla málem do mdlob! Podotýkám, že jsme měli každej na ten slavnej vejlet vyčleněno cca 1.200,- Kč v domnění, že to bude stačit 👀✋V záloze teda byla ještě karta, ale Vojta si tu svou zapomněl, žeeee?????? 😂😂😂😂

"Co prosím?"
"No tisíc dvě stě padesát korun povídám"
"Eeeeh no tak já si koupim teda cestu jen tam..."
Rychle jsem popadla lístky s hroznym výrazem ve tváři a utíkala jsem kouknout na tabuli z jakého nástupiště nám to vlastně jede. Mezi tím jsem narazila na Vojtu. 

"Prosimtě víš kolik stály ty lístky?"
"Taky Tě zdravim, Verčo 😂Ne, kolik?"
"No chtěla jsem to vzít tam i zpátky, ale stálo to 1.250,- Kč"
"Cožeeeee?!"
"Nooo, to jsme trošku nedomysleli jako cenově, takže jsem vzala jen tam s tím, že zpět platíš ty..."
"To jsme nedomysleli no, vdyť jsme koukali na net a bylo to levnější.."
"No né asi, nevim na co jsme to koukali, ale realita je jiná..."
"Pane bože, to byl zas nápad."
"No a to ještě nevíš jak dlouho pojedeme.."
"Jak dlouho?"
"Tři a půl hodiny... !!!!"

Vojta vykulil oči asi tak jako já, když mi řekl pán u kasy tu sumu, co jsem měla původně platit. 😂😂😂
V tu chvíli jsme měli oba chuť se sbalit a celej výlet hodit za hlavu, jenže lístky už byly koupené a my to plánovali dost dlouho jen s tím rozdílem, že jsme si o cestě absolutně nic nezjistili 😂😂😂 Prostě Pat a Mat.. 

Během pár minut jsme už jeli vlakem. Čekala nás NEkonečná cesta. Naštěstí jsme se dlouho neviděli a tak bylo rozhodně o čem si povídat. Když už nás huba bolela a slova docházely, dali jsme si každej sluchátka do uší a poslouchali písničky. Po deseti minutách nám to přišlo divný a tak jsme si začli zase povídat ✌ Vojtí s sebou měl i knížku v angličtině, takže výhodou pro mě bylo, že v cestě jsem měla zahrnutou i lekci anglického jazyka (pane Rynte, čekám automatický zápočet z angličtiny!).

• A kam že to vlastně jdeme?! 

Vlak konečně zastavil. Po dlouhé cestě, kdy jsem se asi tak pětkrát zeptala, zda už tam budeme, jsme konečně vylezli rozlámaní z vlaku. Ach, světlo, nic nevidím.. Každopádně už na nádraží jsem nabyla pocitu, že určitě nemůžeme být ve Varech, protože to nádraží byla katastrofa 😂 Ale byly prázdniny, takže skvělý čas na úpravu a překopávání všeho možného, že..

Nicméně jsme šli s davem, jenže pak se dav rozdělil. A co teď? Kam jako vlastně jdeme?! Oba jsme se začali smát přes celý nádraží, protože jsme neměli vůbec tušení. Zkoušeli jsme se optat, ale lidi se ani nezastavili, když jsme na ně promluvili. Takže jsme se spoléhali na vlastní intuici a cedule 👍😂Jdeme směr centrum! 

Pomaličku jsme už začínali vnímat ty krásy Varů. Parkem jsme kráčeli vzhůru do Sadové kolonády, což bylo znát i na množství lidí, které se postupně zvyšovalo. 

I takto malý kousek přírody zahřeje u srdce

Nádhernou architekturou se to jen hemžilo 

Sadová kolonáda
Pamětní deska na Quisisana Palace

 • Oběd pro krále a královnu!

Po té dlouhé cestě nám strašně vyhládlo. Takže jsme nevěděli co dřív - zda si něco málo projít nebo najít nejbližší restauraci. Hlad vyhrál! 😂👌 Na procházky jsme se museli v první řadě pořádně posilnit! Bloudili jsme kolem domků a budov všeho druhu. Až jsme narazili na Quisisana Palace, 

odkaz zde: http://www.quisisana-palace.com/cs/

což je pětihvězdičkový hotel s bohatou historií, který se nachází přímo naproti Grandhotelu Pupp. Jeho majitel Anton Pupp nechal postavit pro svou manželku Marii Mattoni právě Quisisana Palace v letech 1887 - 1888. Na tehdejší dobu to byla grandiózní stavba a sloužila jako rodinné sídlo Antona Puppa. Ten zde ubytovával i své hosty. 

Interiér byl opravdu dokonalý. Nejen chodba hotelu, ale i samotná restaurace. Personál taky velmi ochotný - prostě vše na úrovni. Sice jsme měli šílenej hlad, ale venku bylo celkem vedro, takže jsme se zmohli jen na Caesar salát a k tomu na přípitek - jak jinak než dvojka kvalitního Ryzlinku. 

 Co se týče cen, tak na to, v jakém přepychovém prostoru jsme byli, jsou přijatelné. Celkově ale na takový výlet chce mít s sebou plnou peněženku pokud si chce člověk dopřát. ☝


Salátek výbornej, vínko také, cítila jsem se jako princezna 👸


S plným bříškem a v lehké náladě jsme se mohli vydat konečně na procházku městem. Turistů tu bylo opravdu hodně, jak už jsem zmiňovala a ulice doslova vřískaly, což bylo chvilkama vyčerpávající. Za tu krásu města to ale stálo. Přišlo mi jako bych se rázem ocitla někde v zahraničí. Takže pokud ohrnujete nos nad cestováním po ČR, děláte chybu. Česká republika má opravdu spousty krásných měst a mnohdy lepších, než najdete v zahraničí 😊.
Tato stavba mi padla do oka!
I když na sobě jsou budovy doslova nalepené, mají své kouzlo
Turisti a stánky, kde jste si mohli zakoupit pítko na prameny

Tu jsmeeee 🙋🙌 Já s Vojtíkem - šťastní za návštěvu tak fajn města!
Mlýnská kolonáda

Další zastávkou byla Mlýnská kolonáda. Jedna ze čtyř kolonád Karlových Varů a zároveň ta největší. Právě tady už jsme byli prameny doslova nalákáni a tak jsme se rozhodli ochutnat! Běžela jsem si koupit pítko do zdejšího stánku a natočila si pramen "SVOBODA" 👀☝ Chuť byla zajímavá. Nikdy předtím jsem pramen neochutnala, takže to byl nejdříve trošku šok, pít vařící vodu 😂. Nicméně bych to popsala jako jemně slanou až mírně nakyslou chuť, ale je to velmi individuální, každý by měl ochutnat sám a udělat si obrázek. 
Cestou k zázračnému pramenu! 

11. pramen Svoboda


Prvně zachycen: počátek 60. let 19. století

 Teplota: 62,4 °C


Vydatnost: 5 l/min

Obsah CO2: 550 mg/l

Přístupnost: volně přístupný




• Chrám sv. Petra a Pavla  

 Tento pravoslavný chrám svatých apoštolů Petra a Pavla je zvaný též jako „ruský kostel“. Jedná se o pětikupolovou stavbu už z roku 1898. Byl postaven podle vzoru byzantsko-staroruského chrámu v Ostankinu. Na tyhle duchovní záležitosti úplně nejsem, ale rozhodně musím uznat, že mě stavba i interiér okouzlily. Nejsem žádný odborník přes architekturu nebo umění, ale celkově to na mě působilo tak zvláštně - moderně. Musím říct, že vizuální stránka je moc krásná a pokládám to za velký plus, protože to může lehce oslovit i člověka, který se o takové záležitosti běžně nezajímá. 

Věže chrámu, interiér a vnější zdobené stěny
Interiér jsme si v tichosti prohlédli, poté jsme seděli na lavičce a pozorovali lidi, kteří sem přišli. Každý návštěvník obešel masivní stojan se svíčkami, ( stojany tu byly asi tři) vždy jednu svíčku zapálil a u každého stojanu se pomodlil. Nevím, zda jde o nějaký zvyk či co. Každopádně bylo zajímavé to pozorovat. Poté jsme chrám opustili a šli "o dům dál". 

• To nejlepší nakonec... Becherovka!

Teda ne, že bychom ji pili.. 😂 Ale navštívili jsme Interaktivní galerii v Becherově vile. Náhodou jsme šli kolem, když jsme zrovna přemýšleli, kam naše kroky povedou dál. Uviděla jsem onu krásnou vilu a na bráně byl vystaven plakát, že zde probíhá výstava Zuzany Mináčové - "Život s fotoaparátem" (The life with camera). 

 Křikla jsem na Vojtu, že tu je výstava a ať to jdeme okouknout. Přivítaly nás dvě seriózní dámy s úsměvem na tváři. Vstupné bylo symbolických 20,- Kč. Měli jsme to i s výkladem o historii samotné vily, ale i o panu Becherovi. Také nám bylo objasněno jak to bylo se slavnou Becherovkou. 

 V horním patře byla výstava paní Mináčové, která obsahovala velmi vkusné fotografie. Vila je z roku 1914 (projekt vily vypracoval známý architekt  Karl Heller ) a dnes slouží převážně k výstavám nebo přednáškám. Také se zde pořádají workshopy, výtvarné kurzy pro děti či seniory. 

 Bližší informace o Becherově vile - odkaz zde: 
http://www.artmap.cz/interaktivni-galerie-becherova-vila

Model Becherovy vily

Chodba vily rodiny Becherů - obohacena barevnou dekorací dětí ze ZŠ


Společenský sál, kde probíhají různé přednášky

Původní zdobná vitráž vily Becherů

Umělecká tvorba Zuzany Mináčové, úryvek z výstavy "Život s fotoaparátem"


Zuzana Mináčová
 (* 1931 v Bratislavě)

- výrazná osobnost československé fotografie

- nejznámější dokumentaristka filmových festivalů v Karlových Varech 

- představitelka nové vlny slovenských tvůrců, která koncem 60. let rozšířila možnosti fotografického výrazu 

- ve svých třinácti letech se ocitla v koncentračním táboru v Osvětimi, 
ten přežila díky Schindlerovu seznamu 

- vystudovala fotografii na střední umělecké škole v Bratislavě

- syn Matej Mináč (režisér) 


zajímavý rozhovor z dílny DVTV - odkaz zde:


Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky